Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Jak jsme si pořídili Dášenku

17. 4. 2006

DÁŠENKA

Tenhle příběh vypráví o tom, jak jsem objevila naši Dášenku v jediném zverimexu v našem městečku. Ale pěkně od začátku a spostupně....

Takže jednou jsem se dívala na Kvída a říkala jsem si, že je vlastě škoda, že tak skvělý morčák nebude mít žádné potomky. Sice už měl Veggy a Meggy, ale kdo ví kde je těm dvoum konec. Znala jsem Kvídova tátu i mámku a tak jsem chtěla jejich ,,rod" zachovat. Proto jsem si usmyslela, že musíme mít nějakou samičku na zachování genu ,,Kvídovců". Tak nazvu jejich slavný rod. Začíná u Betyny a Filipa, pokračuje na Kvída a .... ? Zatím toho moc není a musím něco dělat, aby nebyl Kvído na páření moc starý. Rozhodla jsem se jednat. Musela jsem začít u mamky. Jen tak opatrně jsem naťukla, co by řekla na morče. Okamžitě to zamítla, že nám stačí Kvído. Ale to jsem nenechala jen tak a začala jsem do ní hučet. Když jsem v tom pokračovala s menšími přestávkami několik dní, změnila jsem taktiku a zeptala jsem se co by řekla na to, kdyby bylo morče její. To bylo ticho a pak se zeptala jestli to bude rezavo bílá hladká samička. Tak jsem ji hned ujistila že jo. Ale mamka vychytrale nadhodila, kam ji dáme? Řekla jsem jí že do klece, kterou koupím. A kam klec?, zněla otázka. To se prostě někam nacpe. Však je barák velkej! A tak jsem začala nenápadně shánět. Nejdří drobnosti, jak pítko, misku ... a jednoho dne jsem domů přitáhla klec. Mamka zamrkala a posadila se. Pochopila, že to myslím vážně. To je fakt, když se pro něco rozhodnu, tak to prostě udělám!!! A tak chybělo jen morče. Každý den jsem chodila do zverimexu až jsem už lezla prodavačkám na nervy. Ale co!!! Od čeho tam jsou? Aby prodávaly. Takže můžou být rády, že jim udělám kšeft! A pak jednou dostali morčátka. Byly tam dvě samičky a dva samečci. Obě samičky byly hladké. Jedna rezavá a jedna tříbarevná. Asi víte pro kterou jsem se rohodla. No přece pro tu tříbarevnou. Ta druhá byla taky hezká, ale měla červené očička a to se mi nelíbilo. Sice vím, že za to nemůže, ale stejně.... Ale problém byla mamka. Tak jsme budoucí Dášenku s kámoškou vyfotily a ukázaly mamce v práci. Ale ona řekla že za chvíli končí a půjde se s námi na to slavné morče podívat. Nakonce se nechala ukecat a koupily jsme Dášku. A tak nám ji zabalili do krabice jako zákusek a podali nám ji. Hned jsme ji odnesly do auta a odvezly domů. Hned jsem ji dala do připravené klece a ona zmizela v domečku. Ale brzo se ozvalo chroupání sena. Chudák, měla hlad!